Interview

 

Co Tě přimělo založit společnost Děti a Divadlo? Jaký byl ten první impuls, první myšlenka?

Když jsem přijela do Prahy, tak jsem během studia herectví učila v různých společnostech dramaťák, zpěv a další volnočasové aktivity pro děti. Po nějaké době jsem začala přemýslet nad tím, že si chci založit svoji vlastní společnost, která bude mít nějaký pevný řád a cíl. Tenkrát, při mé pracovní vytíženosti, jsem tuto myšlenku odsunula do pozadí a věnovala jsem se více studiu a své herecké kariéře. Ale jelikož je moje rodina pro mě velký hnací motor, tak při jedné rodinné večeři jsem si povídala s tatínkem a on se mě zeptal proč jsem odsunula svůj životní cíl do pozadí? Když se mě na to zeptal, tak jsem se hodně zarazila a rozhodla jsem se, že přišel ten správný čas, abych založila svoji vlastní společnost. Začala jsem tedy hledat zodpovědného a hlavně pracovitého člověka, který miluje děti a byl by ochoten do toho se mnou jít. Bála jsem se toho, že na jednoho člověka by to bylo opravdu moc. A tak jsem našla svoji kolegyni, spolužačku, dlouholetou kamarádku a nyní už spoluzakladatelku společnosti Děti a Divadlo, Ivannu Balkovskou.

 

A co třeba název společnosti? Proč právě Děti a Divadlo?

O názvu společnosti jsme s Ivčou přemýsleli hodně dlouho. Chtěly jsme, aby název vystihoval to, na co se chceme zaměřit. A pak to přišlo jako čistá rána z nebe. Pamatuju si to, jako kdyby to bylo včera. Pršelo a my jsme stály pod stříškou a čekaly jsme až déšť ustane. Povídaly jsme si o holčičích věcech a najednou jsme se na sebe podívaly a Ivča ze sebe vychrlila spojení děti a divadlo. V tu chvíli jsme obě věděly, že je to ten správný název.

 

Řekni nám o Tvých začátcích, co bylo nejtěžší?

Nejtěžší pro mě, jako pro vystudovanou herečku, která neměla moc zkušeností s právními věcmi, bylo si načíst zákony, abychom neudělali nějakou chybu. Jelikož miluju děti, měla jsem velký strach, aby všichni moji lektoři dbali na bezpečnost dětí. Děti nejsou loutky, ale živí tvorové. Moje obavy se naštěstí nenaplnily. Všichni lektoři plní své povinnosti na 100 % a jelikož se nám žádná negativní zkušenost nestala, za což děkuju Bohu, se můj strach stabilizoval. Ale i přesto své lektory neustále školíme.

 

Jak Tě napadlo učit? To se jednoho rána probudíš a řekneš si „budu učit!“?

(smích)Během základní školy mě moje maminka intenzivně pozorovala a všimla si, že miluju děti a navrhla mi, jestli si nechci vybrat Střední pedagogickou školu, kde svoji lásku k dětem můžu realizovat. Já jsem jí s úsměvem odpověděla, že i přesto, že chci být herečou, si cestu k dětem v budoucnu určitě najdu. Během školy jsem si našla jako brigádu společnosti, ve kterých jsem začala učit, a tím jsem se začala v tomto směru rozvíjet.

 

Jaké byly Tvé postřehy z prvních hodin?

Jelikož mi je jen 24 let, měla jsem velkou kliku na lidi. Měla jsem kolem sebe výborné pedagogy, lektory, kteří mě zaučovali, školili a proto jsem se na každou hodinu moc těšila. Jsem velice vděčná za to, že jsem nebyla jen tak hozená do vody. Předali mi spoustu dovedností, za což jim moc děkuji. Své první hodiny jsem vnímala tak, jako kdybych učila už několik let. S dětmi jsme si rychle našli k sobě cestu. Jsou to neuvěřitelné zážitky a pocity. Bylo to pro mě vzrušující. Na své začátky nikdy nezapomenu.

 

Čím se inspiruješ?

Mojí největší inspirací jsou děti a rodina. Jelikož jsem hodně tvrdohlavá a jdu si pevně za svým, nenechám si do všeho mluvit. I přesto vždycky moc ocením, když mi někdo dá i negativní připomínku, protože nejsme nikdo dokonalí.Vždycky se z negativní zkušenosti poučím a snažím se ji obrátit na pozitivní. (úsměv)

 

Jaký je klíč k výběru tvého týmu?

Svůj tým si pečlivě vybírám. Na prvním místě to musí být lidi, kteří milují práci s dětmi. Musí být spolehliví a profesionální ve svém oboru. Samozřejmě nemůžu člověka poznat za pár hodin a tak kurzy navštěvuji, abych zjistila, zda je vše tak jak má být. Svých lektorů si neskutečně vážím a stojím za nimi.

 

Co je Tvým cílem? Když jsi zakládala společnost, měla jsi nějakou vizi?

Mým prioritním cílem je, aby se všem dětem u nás líbilo a abych vždy viděla na jejich tvářích úsměv. Chci aby se vzdělávaly s láskou.

 

A jak to vidíš do budoucna?

Přeji si, aby se naše společnost ještě více rozrostla a abych měla možnost vzdělávat i děti, které nemají finanční prostředky na naše kurzy. Chci vidět úsměv na tvářích všech dětí.

 

Naplnila se Tvá očekávání?

Má očekávání se naplnila tak jak jsem si to představovala, i když jsem se potkala s různými životními překážkami. Ale kdo ty překážky nemá? (úsměv)